Moje poslání

V určitou fázi života, jsem zaslechla volání. Volání, které jsem neuměla dobře pojmenovat, ale věděla jsem, že to na mě volá zevntiř. Že to po mně chce, abych se pro jednou nekoukala od sebe, ale do sebe. To volání jsem poslechla a dala se na cestu toho nejdůležitějšího poznání. Poznání, jaké je poslání. K čemu mě vede moje duše. Sdílím tu část básně, která každou větou odráží to, jak to dnes cítím.

Už jste tančili z medvědící, 

tak můžete uzdravovat svět plný bolesti.

Už jste putovali po cestách duše,

tak můžete pomáhat duši s návratem jejích ztracených dětí.

Už jste letěli jako Apollón na zářícím šípu, 

tak můžete vnést světlo do stínu světa.

Už jste poznali brány a cesty reálného světa, 

tak můžete stavět mosty pro druhé.

Při návratu budete mít na paměti své poslání:

sloužit rozpomínání duše, 

jít mezi lidi jako vyslanec snů, 

otevírat cesty, aby lidé ctili a slyšeli duši.

Nechť je svět vaším hřištěm, nikoliv vězením.

Dítě hvězd se s radostí vrhne na vřelou hlinitou půdu

a obnoví sňatek země a nebe.

Následujte světlo svého srdce, tančete své sny, 

každý den na všech cestách skládejte básně.